Lucie Martínková, studentka druhého ročníku bakalářského studijního programu Agroekologie na naší fakultě, se může pochlubit výjimečným sportovním úspěchem. Na světovém poháru v paraglidingu – disciplína přistání na přesnost – v Turecké Alanyi, se umístila na 1. místě mezi ženami, na 3. místě mezi juniory a celkově skončila na sdíleném 4. místě společně s několikanásobným mistrem světa v této disciplíně.
Děkan fakulty ve středu 7. května osobně přijal slečnu Martínkovou jako výraz uznání za její mimořádný sportovní výkon a příkladnou reprezentaci České republiky i fakulty v zahraničí.
O tom, jak se jí daří skloubit studium a reprezentaci České republiky, jsme si s ní krátce povídali.
Můžete popsat, jak závod probíhal a kdy vám došlo, že to bude takovýto úspěch?
Jelikož pro mě byla Alanya úplně novým místem, kde jsem dosud nikdy nelétala, neměla jsem zrovna vysoká očekávání ohledně svých výsledků. Sice jsem dorazila už dva dny před závodem, abych se na místo stihla adaptovat a případně i trénovat, ale bohužel počasí létání nepřálo, kvůli čemuž se nakonec pozdržel i samotný závod. Poprvé jsem tak letěla až „naostro“ v prvním kole, kde se mi podařilo získat úplný střed terče, tedy 0 cm. Pokud má závod více než pět kol, každému pilotovi se škrtá nejhorší výsledek. Kvůli pozdějšímu začátku jsme ale nevěděli, kolik kol se stihne odlétat, a proto bylo nejdůležitější udržet klidnou hlavu a soustředit se, jako bych neměla prostor na žádnou chybu. To, že si své umístění udržím, bylo jasné až ve chvíli, kdy během osmého kola přišla zpráva od organizátora, že závod z časových důvodů končí po sedmi kolech.
Co je na přistání na přesnost to nejtěžší?
Pro mě rozhodně psychika. Zvlášť když v průběhu závodu vidíte výsledky a víte, že jste mezi prvními. Pak vám může stres narušit celý proces přistání, nebo se prostě tak moc snažíte trefit přesně na puntík, že šlápnete „moc brzy“ a z krásné nuly máte třeba 5 cm.
Jak dlouho se paraglidingu věnujete?
Na paraglidu obecně létám už sedm let, začala jsem, když mi bylo 16. Přesnost přistání, což je jedna z disciplín, ve které se dá závodit, jsem si poprvé vyzkoušela v roce 2020 na českých závodech a v roce 2023 jsem nastoupila do české reprezentace, kde působím dodnes. Za tu dobu jsem kvůli závodům cestovala kromě Turecka také po několika evropských zemích, ale i mimo Evropu, například do Kazachstánu.
Jak se vám daří skloubit sport na mezinárodní úrovni se studiem na vysoké škole?
Díky tomu, že si mohu rozvrh částečně sestavit sama, mám momentálně volné čtvrtky i pátky, což mi hodně pomáhá. Do školy tak jezdím jen tři dny v týdnu a ve zbylém čase jezdím buď domů do Plzně, nebo do Beskyd za svým přítelem, který se věnuje stejné disciplíně. Na obou těchto místech můžeme společně trénovat, pokud je zrovna vhodné počasí. Je jasné, že se počtem letů nemůžeme vyrovnat soupeřům z jiných zemí, kteří jsou za to placeni, ale i místní LAA ČR (Letecká amatérská asociace České republiky) společně s NSA (Národní sportovní agenturou) nám významně pomáhají, hlavně s financováním závodů.
Proč jste si vybrala právě studium na naší fakultě?
Původně jsem na FZT JU šla kvůli oboru Biologie a ochrana zájmových organismů, který jsem bohužel nezvládla dokončit, a navíc tento obor v průběhu mého studia zanikl. Vrátila jsem se tedy znovu do prvního ročníku s několika uznanými předměty na nejpodobnější obor – Agroekologii. O přírodu a biologii jsem se zajímala už jako malá holka a nejen tento obor, ale především prostředí kolem Jihočeské univerzity plné zeleně a přírody (jak jen to ve městě jde) mě přilákalo právě sem.
Máte nějaký předletový rituál?
Většinou hledám nějaké rozptýlení při čekání na další kolo, protože když moc myslím na výsledky a další průběh závodu, dostanu se často do stresu, což vede k tomu, že další kolo mnohem spíše pokazím. Snažím se tak myslet na něco jiného – pustím si třeba písničky, nebo si povídám s ostatními piloty z jiných zemí. Před letem je pro mě pak důležité se připravit – přezout se do závodních bot, vzít si helmu, rukavice, sluneční brýle, pokud jsou potřeba atd. Jsou to maličkosti, ale když je člověk dělá pořád stejně, ani mu nepřijde, že závodí na novém místě. V Alanyi jsem letěla úplně poprvé až v prvním kole tohoto světového poháru – a i tak to byla nula…
Jaké jsou vaše další sportovní plány?
Momentálně se nejvíce připravuji na mistrovství světa, které proběhne letos v říjnu opět v turecké Alanyi, kde se konal již zmíněný světový pohár. Bude tam důležitý nejen můj osobní výsledek, ale hlavně týmová spolupráce – byl by to ohromný úspěch, kdybychom v tak těžké světové konkurenci získali některý z cenných kovů.
Do října je ale času zatím dost, takže se do té doby stihnu zúčastnit ještě několika dalších závodů, například světového poháru v Německu, MČR v Beskydech, nebo už příští víkend (17.–18. 5.) druhého kola České ligy na Rané u Loun.
Co byste poradila ostatním studentům, kteří váhají, jestli se dá zvládnout škola i sport nebo jiná náročná aktivita?
Sport se dá skloubit se školou, obzvlášť s vysokou. Důležité je umět zabrat, když je to potřeba (například ve zkouškovém období). Uvidíte, že i učitelé vám vyjdou vstříc, když jim ukážete, že se snažíte.
Každému přeji, aby se věnoval tomu, co ho baví, protože nejhorší je pro mě představa, že jsem v životě něco aspoň nezkusila a nechala si ujít příležitost.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů jak ve vzduchu, tak ve studiu!
- O úspěchu Lucie Martínkové si můžete také přečíst ve Sportovních listech.
Zdroj foto: Letecká amatérská asociace ČR, Lucie Martínková, FZT archiv